Datum začátku akce: 09.08.2019
Datum konce akce: 11.08.2019

V den, kdy z tábora odjeli členové nejmladší družiny, tak se z něj vypravila i skupina zbylých dětí vedena rádci jednotlivých družin. Spolu s nimi jsem šel i Cvrček a já (Šestka). Nebyli jsme rozdělení na jednotlivé družiny, ale jako jedna velká skupina a všude, kam jsme přišli z nás tak měli větší radost.

Sobota (10. 8.)

První cíl naší cesty byla rozhledna U Jakuba nad obcí obcí Valtínov. Cestou přes les jsme to ale vzali kolem poměrně nové kaskády rybníčků u kterých jsme se zastavili a osvěžili se v chladivé vodě. Existence rybníčků udivila Cvrčka, který se krajem pohybuje pomocí staré mapy. Koupě nového výtisku ho zřejmě nezaujala, tak si hbitě rybníčky do mapy dokreslil se slovy, že se sem ještě musí někdy podívat. Po té nás od vrcholu s rozhlednou dělil už jenom výšlap na kopec. Nakonec jej zdolali všichni a odměnou nám bylo snad hodinové zevlování a svačina u několika opuštěných stánků u rozhledny. Po schodech na vyhlídkovou plošinu pak vystoupala jenom část výpravy, ale i tak jsme ji dokázali obsadit vlastně celou.

Cestou z rozhledny se mírně zhoršilo počasí a občas trochu mrholilo tak se zdálo být jenom otázkou času, kdy se rozprší pořádně. Trasu k našemu prvnímu nocovišti, kde jsme měli domluvenou pevnou střechu nad hlavou pro celý tábor, jsme tedy zkrátili na nezbytné minimum. Vedením výpravy byla pověřena Majda a pomáhal jí s tím Cvrček. Příjemným zpomalením nám byly nájezdy na křoviska malin a ostružin, kterých bylo všude plno. Cestou necestou jsme se tedy dokodrcali do Rožnova na bizoní farmu kolem 18 hodiny. Navíc každý nesl, nebo táhl, dříví na oheň z nedalekého lesa, takže následné vaření bylo bez komplikací se sháněním topiva. Vaření zajišťovaly převážně starší holky a rádcové. Časově to všechno krásně vyšlo tak, že zhruba v čase večerky všichni zalézali do spacáků. Před deštěm, který nakonec skutečně přišel, jsme byli chráněni velkou pergolou. Pršelo jenom v noci a všichni zůstali v suchu.

Neděle (11. 8.)

Ráno jsem vylezl ze spacáku ještě před budíčkem a udělal pár fotek ranče a jeho okolí, kterým se povalovala mlha prosvětlená sluníčkem. Bylo nádherné počasí a vypadalo to na krásný den na cestě, takže jsme se nijak nezdržovali a po rozcvičce, snídani a poměrně rychlém sbalení našeho ležení vyrazili do lesa. Vedením byl pro tento den pověřen Dominik a opět dostal k ruce stopaře Cvrčka.

Celý den jsme se dost pohybovali po otevřených prostranstvích - louky, cesty mezi poli atd. Takže jsem byl rád, že nebyla tak strašná vedra jako byla třeba v červenci. I tak ale bylo dost vedro na to, aby to některé účastníky trápilo. Vždy jsme tedy hledali byť sebemenší stín, když jsme na sebe čekali a na planinách jsme se snažili zdržovat co nejmíň.

Cesta nám moc hezky ubíhala a začali jsme se koukat po místech, kde bychom mohli udělat odlitky stop zvěře. To byl totiž náš hlavní úkol, aby si děcka mohla udělat odbornost lovce jelenů. Jedno takové místo jsme našli ještě před obědovou pauzou. Bylo to kousek nad ústím potůčku do rybníka, takže dost podmáčené a zvířaty evidentně oblíbené místo. Otisků kopýtek tam bylo víc než dost, tak jsme shodili batohy, vytáhli pytlíky sádry a míchací pomůcky. Po krátké instruktáži, jak to všechno společně použít a docílit tak kýženého odlitku, začali děti za pomoci rádců bažinku okupovat. Celá aktivita se hodně protáhla, tak jsme na ni plynule navázali obědem v podobě namazaných chlebů. Zjistili jsme, že jsme ráno při nakládce proviantu udělali chybu a vzali jsme míň pecnů, než bylo v plánu. Ale jak se později ukázalo, tak to vlastně nijak nevadilo a kamarádsky jsme se podělili o to co kdo měl, případně co mu zbylo ze dne předešlého.

Následoval další přesun krásným lesem a další plánovaná zastávka. Zakotvili jsme u bývalé středověké vesnice Pfaffenschlang. Počasí bylo skvělé, náš čas taky a tak jsme děti nechali popásat se na lesních plodech. Mezitím jsme si uvařili čaj, vyzkoušeli filtr na vodu, zahráli kostky... prostě pohoda. Takto jsme se tam poflakovali alespoň hodinu, ale všem to evidentně vyhovovalo.

Poslední část cesty toho dne byl přesun do vesnice Kadolec. Mohli jsme to probloudit po lesních cestách, ale my si řekli ne. Změřili jsme azimut a vedení výpravy předali Máje. Nejdřív tedy musela proběhnout krátká instruktáž, jak jjít podle azimutu, ale pak už se celá horda lidí vlekla cestou-necestou za jednou slečnou s buzolou. Nikdo ji ani nekontoloval, protože jsme měli jenom jednu buzolu. Šlapali jsme kopřivami, obcházeli lesní školku a vůbec si užívali přímkový pochod, až jsme se vyloupli na louce. A za ní v dohledu, světe div se, byla naše vesnice! Nikdo ze zkušenějších tomu nevěřil, ale potěšilo nás to. smile

Přespání bylo domluveno na dvoře jednoho stavení a v případě děště by se alespoň děti schovali někam pod střechu. To naštěstí nebylo potřeba. A celé to domluvila to Doubravka, protože si zpomněla, že v oné obci má chalupu rodina co zakládala oddíl Stezka, na který má kontakty. S Cvrčkem jsme se ale bavili, jak jsme se blížili k vesnici, že by bylo dobré se domácím nějak odvděčit. (Dohodnuté to bylo za ideální cenu - zdarma.) Štěstí stálo u nás a hned jak jsme našli správné stavení, tak bylo jasné, že hromada dřeva, kterou jeden chlapík před vraty řezal na menší polena a jiní dva chlapíci přenášejí/převážejí do stodoly na dvoře, tak ta že čeká na nás. Hned jsme se k nim tedy přidali (všichni muži nad 15 let) a ušetřili jim tak určitě i pár hodin práce. Myslím, že to stejně potěšilo jak je, tak i nás. Během toho co jsem ve stodole štosoval kubíky dříví na sebe, tak venku se zase jiná skupina ujala rozbití nocoviště a další skupina vaření večeře. Všechno a všichni šlapali perfektně a ti co nedělali nic, tak aspoň nedělali binec. K tomu byl krásný večer na krásném starém statku. Škoda že jsem v pondělí musel do práce a mne tam tedy přijela vystřídat Danka...

Milan "Šestka" Vlahovič

Pondělí (12. 8.)

Poslední část napíše Danka.