♪ Lipnice, lipnice, kdo po tobě ide,
černooký bača ovečky zatáčá,
černooký bača ovečky zatáčá. ♪

V pátek 28. července si děti ve školách převzaly vysvědčení. Moc dlouho si ho však neužily – už druhý den se totiž všechny sešly na tábořišti v Lipnici.

Tématem tábora bylo pastevectví a zbojnictví. Celým příběhem je provázela postava jménem Lindošík – bača, který své řemeslo opravdu miluje. První den si děti vyrobily kožené měchy na denáry, tolary a dukáty. Noc pak strávily v tee-pee.

Druhý den ráno se na nástupu dozvěděly, že v jejich knížectví nastupuje nový vládce – kníže Birkajevů. Zdálo se, že se nic nemění, a tak se děti vydaly mapovat okolí, aby našly ta nejlepší místa pro pasení ovcí. V následujících dnech stavěly koliby, přespávaly v nich, chránily ovce před vlky a chamtivými bači a zpracovávaly vlnu. Z ní potom plstily.

Pak ale přišel zlom – kníže Birkajevů vydal zákaz chovu ovcí!

To všechny zničilo. Nejvíc to zasáhlo Lindošíka. S platnými zákony se bohužel nedalo nic dělat. Jedinou možností bylo zůstat v táboře a pomáhat s jeho úpravou. Anebo ne?

Lindošík přišel s plánem – stanou se zbojníky a budou knížeti škodit. Děti tedy podstoupily výcvik s měkčenými valaškami a vyrazily na grázlovou stezku, kde se dozvěděly víc o zbojničení. Na konci jejich výprav se jim dokonce podařilo ukrást nemalé množství ovcí, které patřily samotnému knížeti.

Zbojničení ale vyčerpává, a tak přišel čas na pořádné jídlo – halušky s bryndzou! Aby je mohly připravit, musely si děti nejdříve vydělat na suroviny plněním různých užitečných úkolů. A aby příprava byla jednodušší, vydaly se najít haluškostroj – přístroj, který přípravu halušek výrazně usnadňuje. Cesta za ním vedla přes množství šifer a hádanek. Na konci dne si všichni pochutnali na svých výtvorech.

Vůně halušek přilákala tuláka jménem Štěvo Robota. Ten znal pravý důvod, proč kníže zakázal chov ovcí – chtěl si vytvořit monopol na všechny ovčí produkty!

Od Števa se děti dozvěděly, že chov ovcí je stále možný. Musí si ale vyřídit pastýřský průkaz. To však nebylo vůbec jednoduché. Kvůli jednomu papíru musely nejprve získat dalších jedenáct. A pro každý z nich bylo nutné vystát dlouhou frontu. Když ale konečně prošly celou byrokracií, mohly se pustit do boje proti knížeti a jeho „bačopolské“ hře. Kníže neměl šanci. Aby úplně nezbankrotoval, rozhodl se část svého majetku rozprodat. Vše ale probíhalo formou slepé aukce – protože Birkajevů zkrátka nikdy nehraje fér.

Kníže se s touto potupou nehodlal smířit. Najal proto skupinu lidí, kteří unesli Lindošíka.

Zpráva o únosu se mezi dětmi rozšířila jako blesk. Okamžitě začaly plánovat záchranu. Nacvičily divadelní představení, díky němuž se vydávaly za kočovné herce. Knížeti se jejich vystoupení natolik zalíbilo, že jim dovolil přespat v levém křídle zámku – shodou okolností hned vedle věznice.

Další den se snažily nenápadně pohybovat mezi šlechtou, aby získaly informace o klíči od vězení. Když získaly dost podkladů, vyrobily kopii klíče a podařilo se jim Lindošíka osvobodit. Ihned s ním uprchly, než je stačily dopadnout stráže.

Ráno přišla další zpráva – kníže Birkajevů utekl ze zámku a je nezvěstný. Tím zároveň padly všechny zákony, které během své vlády vydal.

Na oslavu se děti vydaly na kozí farmu. Vyzkoušely si dojení koz a ochutnaly čerstvý kozí sýr. Celý tábor zakončily slavnostním závěrečným ohněm.