Datum začátku akce: 24.10.2019
Datum konce akce: 29.10.2019

Akce se konala v říjnu 2019, ve dnech 25. (pátek) až 30. (středa).

Tentokrát jsme se za zážitky vydali na České a Slovenské pomezí do kopcovité krajiny Bílých Karpat. K výletům lákalo nejen nádherné okolí, ale především shovívavé počasí, které nás prvních pár dní šetřilo. Nakonec se vytáhlo i s trochou zimy, ale to už k říjnu a horám prostě patří. A nám to ve výletování rozhodně nezabránilo. Abychom se neuchodili, občas jsme si pro změnu zaběhali při hrách jako Noemova archa nebo Dostavníky. Šikovné ruce zase děti zaměstnaly výrobou podzimních mandal a barvením triček.

Podzimky letos organizovala hlavně Gabča, která nejenže se piplala s každou maličkostí, ale dala dohromady krásně fungující celek, za což jí patří obrovský dík. A poděkování si určitě zaslouží i všichni pomocníci, kteří plánovali, účastnili se, dokumentovali, vozili materiál a vůbec můžou za to, že všechno správně šlapalo.

Přespávali jsme v tělocvičně školy ve Starém Hrozenkově. Zdejší kraj se nám hned po příjezdu ukázal v plné, ač noční, kráse. Při prvním zdejším výšlapu - vstříc škole, strategicky umístěné ve svahu nad obcí, jsme kvůli tmě nepostřehli výhled, zato jsme využili možnosti pozorovat nádherně jasné hvězdy. Únava z cestování brzy opadla a děti objevily první zdejší atrakci, klouzavou podlahu. Potom se šlo na kutě, neboť další den nás čekal nabitý program...

Jako správná ranní ptáčata jsme po probuzení ze všeho nejdřív vystartovali na rozcvičku. V té rychlosti jsme si výhled do zamlženého údolí pod námi neměli čas vychutnávat, ale alespoň nám nezmrzly končetiny. Řádně rozhýbaní a protažení jsme pak mohli v teple tělocvičny začít pořádným programem. Nejprve se děti seznámily se zvířecí skupinkou: jejich vážený vůdce vlk, nesmělý medvěd s mlčícím lososem, traumatizovaná veverka, galantní jelen a zrzavá potvůrka liška se rozhodli od dětí přiučit, jak lidé přežívají zimu. Oproti tomu z dětí se staly indiánské rodinky, které si vymyslely rodová jména a erby.

 Ze všeho nejdřív jsme museli prozkoumat okolí. Vyrazili jsme proto cestou do kopců, během které řádila mezi dětmi kolíčková "blecha". Odměnou za namáhavý výstup nám byl nejen výhled, ale i malý kostelík, u něhož jsme se zastavili na čaj. Ještě před obědem se rodiny na chvíli rozptýlily po lese, aby postavily co nejhezčí domeček pro medvěda (i když velikostně vycházely spíš na veverku). Zvířátka však mohla obdivovat opravdu krásné kousky, všechny byly jedinečné a každý použil jiné materiály - starý pařez, zlaté podzimní listy, suché kapradí. Cestou zpátky sice bylo potřeba dát trochu pozor na živelné Katastrofy, ale vrátili jsme se všichni a ve zdraví. A ještě zbylo dost energie na zkoušku přesnosti, při níž jsme tenisákem házeli na basketballový koš.

Druhá výprava nás zavedla na otočku do Žítkové. Vybrali jsme si dobrodružnou cestu po strmých svazích a houštinami. Pestré barvy podzimní přírody jsme si tak prohlédli pořádně zblízka. Odpočali jsme si u srubu s prodejem ovčích sýrů. Všichni dostali osvěžující domácí jahodovou limonádu, vyzkoušeli souboj podle zvířátek s kradením ocásků a posléze i lidskou bitvu o tenisák, známou pod jménem Kanystr. Přesto nám na náročnou cestu zpátky vyzbylo dostatek sil

 Největší výlet nás stále teprve čekal. Lesními stezkami jsme se dostali do ekosadů u Komňy, kde nám majitel ukázal sušírny na ovoce a nechal nás ochutnat mošt, povidla i sušené jablíčka, švestky a hrušky. K obědu jsme si nad ohništěm opekli špekáčky. Potom jsme sestoupili dolů do vesnice, kde jsme se zabavili basketbalem. Pak nás čekaly dvě prohlídky, dům zvěrokleštiče a sýpka, zařízená jako památník Jana Amose Komenského, učitele národů. Cestou zpátky jsme museli trochu přidat, aby nám neujel autobus, ale nakonec jsme to stihli ještě s rezervou.

Den následující jsme odpočívali. Barvila se trička a dělaly mandaly z barevného podzimního listí. Odpoledne jsme se vyšli provětrat do nedalekého lomu a děti mezi sebou našly nejlepší Okno, vyzkoušely postřeh při hledání barevných lístečků a pokusily se zachránit co nejvíce druhů zvířat na Noemově arše. Ke konci dne se ještě museli co nejrychleji obléct, aby ve hře na hamounka mohli sníst co nejvíce čokolády.

A to už přišel čas odjezdu. Vše se včas zabalilo, některé věci zůstaly navíc - a pokud neutekly, doteď jsou k vyzvednutí v klubovně na Kroftove. Ještě jsme stačili zahrát pár drobných her na parkovišti za školou, a už jsme odcházeli s batohy na autobus. Po jediném přestupu čekala už jen klidná cesta do Brna a shledání s rodinami.

Koloušek